Psychosomatika

Emoce jsou běžnou součástí našeho života. Psychické rozpoložení následně ovlivňuje fungování celého těla. Pokud jsme šťastní a spokojení, máme dostatek síly bránit se negativním vlivům okolního prostředí. Pokud jsme vystaveni stálému stresu, smutku nebo strachu, dříve či později se to projeví na našem zdravotním stavu. Ničivé myšlenky mohou tělo vyvést z rovnováhy na dlouhou dobu.

Dnešní doba je velmi rychlá, nutí nás k vysokým výkonům a srovnávání se s okolím. Vybájený svět v televizi a na internetu v nás vzbuzuje pocity méněcennosti, frustrace a rezignace. Není vyjímkou užívání antidepresiv u teenagerů.

Pokud chceme nemoc vyléčit, je důležité znát její příčinu. Na vině může být nezdravý životní styl, opotřebování organismu nebo dědičnost, stále častěji je to však dlouhodobé psychické rozladění. 

Psychosomatika hraje důležitou úlohu při sestavování homeopatické léčby.

Pacient přijde s určitým zdravotním problémem a během konzultace hledáme souvislosti v jeho životě, které mohly nemoc odstartovat. Pomocí homeopatické léčby se dá psychika ovlivnit, můžeme uvolnit nahromaděný vztek, zpracovat životní křivdy, pomůže nám vyrovnat se se smrtí milované osoby.

Příklady z praxe

Školka a časté rýmy, kašle a bronchitidy

 

S nástupem do školky začnou být děti často nemocné. Rýma a kašel jsou na denním pořádku. Není vyjímkou, že dítě je týden ve školce a 3 týdny doma a tato situace se s železnou pravidelností opakuje. Většinou to vysvětlujeme tím, že ostatní děti ve školce pokašlávají a to naše se samozřejmě od nich nakazí. Ale pojďme se zamyslet nad tím, co může být příčinou problému. Pokud je dítě v psychické pohodě, jeho tělo není rozladěné, tak ho pokašlávání ostatních nerozhodí.

Co si vlastně ten náš drobeček myslí o tom, že ho každý den do školky posíláme? Jasně, ze začátku je to zábava, jde si pohrát s dětmi. Ale každý den? Přemýsleli jste někdy nad tím, co si asi dítě myslí? U dítěte se může objevit strach  z opuštění, potřebuje se ujišťovat o vaší lásce, začne být ukňourané a snaží se zaujmout. Mají mě ještě rádi? 

A teď si to představte: cestou z práce běžíte nakoupit, vyzvednete dítě a vyčerpaní přijdete domů, potřebujete si vydechnout a nabrat sílu na domácí směnu. Ale dítě chce, abyste se mu věnovali, celý den se na vás těšilo. Jaká je vaše reakce? S úsměvem se začnete dítěti věnovat nebo odbudete strohým „nemám čas“. Odmítnutím se v dítěti dále prohlubuje pocit nejistoty, začíná propad energie, únava a pak už stačí málo a je zase nemocné.

Když se narodí sourozenec

 

Podobná situace nastává při narození sourozence. Ať se snažíte sebevíc, mladší dítě prostě potřebuje více péče a pozornosi. U staršího dítěte se    po čase začíná objevovat plačtivost, intenzivní vyžadování pozornosti rodičů a nakonec jsou běžné situace doprovázeny výbuchy vzteku. Dosud bylo starší dítě na prvním místě, věnovali jste mu veškerou pozornost a teď se o vás musí dělit. 

Naše nejstarší dcera byla velmi často nemocná, kašel, rýma, píchání uší. Vše začalo, když se jí narodila mladší sestra. Snažili jsme se jí hodně věnovat, ale zřejmě to nestačilo. 

Při narození sourozence se často objevuje rýma a kašel.

Příliš mnoho událostí najednou. Mentální zmatek, drobné křivdy.

Rozjitřené rodinné prostředí. Hádky a křik nebo dusné ticho.

Alergie

Na koho jste alergičtí? Odmítání vlastní síly.

Člověk je alergický na život, který žije. Nesnáší ho, ale musí se tvářit, že mu vyhovuje. Je třeba se dobře postarat o rodinu, zajistit ji. Být milý, přátelský, ale není to pro něho přirozené.

Dítě se cítí osamocené. Nelíbí se mu hodnoty jeho rodiny, styl žití. Stává se členem party, která ho využívá, je nuceno být součástí týmu, kde nechce být.

Alergie je zhmotnělá agrese namířená proti sobě. Organismus reaguje zběsilou reakcí na něco, co je v podstatě pro něj neškodné. Nejčastěji jsou to zvířecí chlupy, pyl, kousky těl domácích roztočů, či obvyklý prach. Nověji také rezidua chemických látek a léky. Časem sestoupí tato neodůvodněná nenávist do imunitní soustavy a manifestuje se agresivní alergickou reakcí.

 

Atróza

Duchovní i duševní deformace, deformace vlastního bytí, špatné chování, těžkopádnost.

Artróza vzniká následkem psychického nebo fyzického přetížení. 

Děti jsou vystresované, úzkostné, trpí strachem z lidí.  Mají nepříjemné pocity při kontaktu s dospělými. V rodině je neustálá hladina stresu.

U dospělých je napětí usazené uvnitř, nervozita, tenze, vnitřní teplota, která rozloží kosti. Napětí, které je skrývané desítky let. Artróza je problém zatuhlosti a nespokojenosti.

 

Angína

Strach. Potlačované emoce. Potlačovaná kreativita.

U chronických angín dominují pocity ukřivděnosti, znechucení, naštvanosti. Dítě má pocit, že si s ním nikdo nehraje a rodiče je stále poučují. Objevují se pocity ublížení, později nastupuje pocit frustrace. Energie je v oblasti krku. Má pocit, že v rodině pouze přežívá.

Problémy mohou souviset se školou, spolužáky. Silně vnímá i nepatrnou kritiku, vnitřní vztek, který přechází                do zuřivosti. Vždy to skousne a potlačí se.

Něco nám svazuje hrdlo. Nemůžeme mluvit a polykat. Stažené hrdlo neumožňuje vydat hlásku bez bolesti.
BOLEST je vždy signál, že jsme něco dlouho potlačovali, nechtěli se tomu věnovat, bránili se to pochopit.
V tomto případě se jedná o to, že jsme nemohli nebo nechtěli něco spolknout, dusíme v sobě něco, s čím bytostně nesouhlasíme a z nějakého důvodu nejsme schopni to vyjádřit nebo ten stav nemůžeme změnit.
Ona stísněnost může napovídat, že stejně stísněně se cítíme v životě, v partnerském vztahu nebo v citovém životě. Je jedno jestli se jedná o neprojevený smutek, který přerůstá v neuvědomovaný vztek (zánět), pokud své emoce potlačíme a neuvědomíme si je, ony se hromadí a výsledkem je zanícené a stažené hrdlo, bolest, horečka. Všechny ty boly, které v sobě shromažďujeme, se kumulují a když už je jich mnoho, tělo se začne bránit. Také polknutí svého názoru a především toho, který je spojen s emocí vzteku, nenávisti nebo beznaděje, nám může zůstat v krku jako zánět. Zánět a s ním související bolest v krku odráží často neschopnost se prosadit a vyjádřit své názory. Jakoby jsme chtěli do světa vykřičet své křivdy a pocity, ale ze strachu je raději spolknete a mlčíte.

 

Astma

Strach ze života. Přemáhání vlastních emocí. „Dusivá láska“ Neschopnost dýchat sám za sebe. Potlačovaný pláč. Provinilost nad tím, co probíhá v mém blízkém okolí.

Pocity napětí a ohrožení, nesrozumitelnost světa. Na dítě se přenáší stres rodiče, je toho moc a na rodiče se nemůže spolehnout. Převažuje úzkost a strach. Dusí se ve společnosti lidí nebo na určitém místě, které v něm vybuzuje strach a obavy. 

 

Bolesti uší

 

Zloba. Odmítání slyšet. Přílišný rozruch a zmatek. Hádky rodičů.

Říká se, že u problémů s ušima se máme zamyslet nad tím, co dotyčný nechce slyšet. 

Dítě je nejisté, objevila se nová situace, nástup do školky, narodil se sourozenec. Najednou není na prvním místě, musí počkat, až rodiče na něho budou mít čas. Dospělí mu říkají „už jsi velký, musíš mamince a tatínkovi pomoci, přece to chápeš." Problém je v tom, že malé dítě tohle nechápe, bojí se, že ho rodiče nemají rádi. Stejné pocity u dítěte mohou vyvolat neshody rodičů, hádky nebo nejednotná výchova. Většinou to začíná zahleněním a později se objeví chronické otitidy.

 

Deprese

Útěk od rodiny. Únik před skutečností, stažení se do sebe. Násilné odtržení od života.

Deprese je nemoc, která se nedá ovládat vůlí. Začíná marností a člověk se pomalu dále propadá. Pocit marnosti začíná prostupovat celou bytostí, nastupuje smutek. Dotyčný sedí doma, kouká do zdi a požírají ho vnitřní démoni.

Deprese začíná pocitem bezvýznamnosti, „všichni jsou úspěšnější, nic se mi nedaří". Drobná zklamání se neustále opakují. Pocity opuštění, stálé čekání na něco a následné nenaplnění.

DUTINY ZÁNĚTY

Zlost na nějakou blízkou osobu.

Záněty dutin jsou potlačené emoce, podceňování vlastní sebeúcty-vnitřní pláč, pocity ublížení, nedocenění nebo ponížení. Velmi časté jsou u osob s nízkým sebevědomím. Mohou značit nespokojenost s rolí v rodině či na pracovišti. Dále nespokojenost ve vztahu až alergii na blízkou osobu. Mohou se objevit jako reakce na situaci, kterou vnímáme jako křivdu. Příčinou mohou být pocity nedostatku volnosti a svobody. Dýchejte s radostí, více do svého života pusťte radost. 

Ekzém

Vnitřní protiklady. Mentální vyrážka.

Ekzém je porucha imunitního systému spojená s poruchou trávení    nebo nepřiměřenou reakcí na kontakt organismu s chemickými látkami. 

Smutek s pocitem „jsem na obtíž, jsem jiný než vy." V rodině panuje stres, mrzutost, nervozita a nedostatek času. Dítě čeká, až na něho budou mít rodiče čas, často si hraje o samotě. Neumí komunikovat s lidmi a navázat vztah. Chybí mu sebedůvěra.

Hemeroidy

Strach z termínů. Zloba z minulosti. Strach zbavit se minulosti. Pocit břemene.

Hemeroidy jsou hluboké křivdy po mnoho let. U dětí je vše špatně, objevuje se u nich pocit ublížení. Rodiče něco naslibují a své sliby neplní nebo upřednostňují sourozence. Výchova pomocí trestů a zastrašování. Začínají se objevovat pocity křivdy a nespravedlnosti. 

U dospělých se jedná o křivdy, které jsou stále přítomné, rána stále krvácí. Bydlíte s rodiči a oni vám neustále něco vyčítají, v jejich očích neuděláte nic dobře. Zradil vás patner nebo pracujete do úmoru a šéf oceňuje jiné.

 

HYPERTENZE

Dlouhodobé neřešení emocionálních problémů.

Tlak v těle je naše úsilí, kterým se snažíme působit na svět kolem sebe, na věci, které potřebujeme mít pod kontrolou. Svůj život chceme změnit podle jiných a tlačíme především sami na sebe. Možná se necháme tlačit i naším okolím, prostředím v práci nebo v rodině. Často se jedná chybný vzorec převzatý z původní rodiny, kdy jsme byli přesvědčování, že pokud nebudeme výkonní a dokonalí, nejsme hodni lásky. Je to nesvoboda a uvěznění. V mysli je chaos a v životě stres. Ono se to u nás kumuluje a najednou jsme jako papiňák –uvnitř přetlak, který nemůže ven. Stálé rozčilení, stres, shon a spěch nás nabádají k většímu klidu a vnitřnímu duševnímu míru. Odpor cév může představovat vlastní, vnitřní odpor, možná proti blízkému okolí a událostem. Může být spojený se stálou vnitřní obranou, jestliže například někdo jedná a rozhoduje se kvůli chybějící odvaze proti vlastním pocitům. Také tvrdošíjnost, paličatost a lpění na starých, zkostnatělých a dávno zastaralých názorech může vést k předčasné skleróze cév a vysokému krevnímu tlaku. Takže, když to shrneme je příčinou vysokého krevního tlaku z hlediska psychosomatického pohledu dlouhodobě nevyřešený citový, emocionální konflikt v duši člověka, který nebyl zpracován a nevědomě se projevuje zvýšeným puzením k aktivitě, která ale není na fyzické rovině patřičně odžitá, uskutečněná a tudíž se nevyužitá, přebytečná energie v organismu hromadí a vzniká pře-tlak.

HYPOTENZE

Nedostatek lásky v dětství. Rezignace.

Psychosomatika nám říká, že jsme v dětství nedostávali tolik lásky, kolik jsme potřebovali a že si tento stav sebou přinášíme i do budoucnosti.
Jenže sáhněme si do svědomí. Většinou se jedná jen o pocit, že k sourozenci se rodiče chovali jinak než
k nám, že byl nějakým způsobem protěžován. A ten stav, který si s sebou přinášíme do budoucnosti je
SNÍŽENÉ SEBEVĚDOMÍ, malá víra v sebe.
Očekáváme ocenění, splnění svých snů a cílů zvenčí, protože sami máme pocit, že nemá cenu se snažit, že
to bude k ničemu, že mě nikdo nemá rád, že život je nespravedlivý.
Neustále se utvrzujeme v tom, že když něco uděláme, stejně to nebude mít žádný efekt, nebo že to nepůjde.
Zkrátka a dobře jsme rezignovali na vlastní život a vybrali jsme si roli poraženého, neustále utíkajícího před
jakýmkoli problémem.
Nízká hodnota systolického (horního) tlaku odráží MALOU CHUŤ DO ŽIVOTA.
Žádná radost v životě, žádný optimismus, žádný bezstarostný smích, jen pocity porážky a pesimistický pohled
na svět a dění okolo vás.
Mysl je ztěžklá samými starostmi a člověk se už neumí ani se pořádně zasmát, uvolnit se, nechat vše plynout.
Vše řeší zbytečně dopředu a vytváří si pesimistické předsudky.
Člověk se vzdává odpovědnosti, vlastního úsilí, spoléhá na osudovost, chce se nechat vléci životem.
Hází flintu do žita, a v mysli je jen samá tma místo světla. Tma, kterou si tam ale dává sám svým
pesimistickým myšlením a očekáváním.
Nízký tlak nerozproudí krev, tak jak je potřeba pro naše fungování. Krev je spojována s životní silou, je to
nejcennější tekutina života a my ji promrháváme na naše strachy, sebelítost a schovávání se před sebou
samým.
Nízkým tlakem trpí lidé, kteří jsou zaskočeni životem, svým partnerstvím, těžkým údělem a tíhou problémů,
které každodenní život přináší. Cítí se osamoceni a smutní, čímž svůj krevní problém dostatečně nerozproudí.
Možná, že se v dětství takovému člověku nedostávalo více lásky, pohlazení, podpory a pochvaly a proto je
jejich sebehodnocení nízké až nulové.
POCIT NEJISTOTY a racionalizace, že není třeba se snažit, protože to stejně nedokážu nebo to bude
k ničemu.

Inkontinence

Pocit, že se citově neovládám.

Problémy s inkontinencí nejčastěji spouštějí partnerské neshody, zatěžující situace nebo emocionální stres. Valí se na nás mnoho starostí a život přestává mít smysl. V hlavě je přetlak myšlenek, které je třeba vyloučit ven. Přehráváme si v hlavě staré viny a to nám oslabuje psychiku. Cítíme se pod tlakem každodenních starostí a života. Náš močový měchýř je pod tlakem.

Játra

Sídlo hněvu a primitivních emocí.

Funkce jater bývá narušena bludem nebo infekčním onemocněním. Pocity zoufalství a znechucení. Tyto pocity se intenzivně objevují u člověka, ke kterému se od dětství chovají jako k pitomci.

Dítě má pocit, že ho podvádějí, ubližují mu. Objevují se pocity smutku a vzteku.

Ledviny

Kritizování, nespokojenost, neúspěch. Hanba. Reakce malého dítěte.

Ledviny jsou dvě (párový orgán), a tak souvisí se vztahy partnerskými, manželskými, mileneckými, ale také rodičovskými a přátelskými. Ledviny mají souvislost se vztahem k sobě samému. Jejich oslabení přináší strach, kritika, zklamání, neúspěch. Pokud spolu neumíme žít a máme problém v partnerských vztazích – nejen s partnerem, ale i s rodiči, dětmi, přáteli –, máme-li špatnou komunikaci ve vztazích, i to se může projevit v problémech s ledvinami. Zeslabují a zesilují je právě naše vztahy. Nedostatek lásky se okamžitě projeví ledvinovým pískem a pokud máme v sobě i potlačený vztek, tak posléze vzniknou i kameny.

Každá ledvina je navíc spojena s dalšími orgány. Pravá ledvina ovlivňuje naše játra a žlučník, což je spjato s nespokojeností s druhými lidmi a potížemi s komunikací, které vedou až k agresi a zlobě. Levá ledvina je zase spojena s žaludkem a slinivkou, což ukazuje, jak umíme radostně žít. Ledvinové kameny jsou zhmotněním zloby a nezpracovaného vzteku vůči bližním.

Migréna

Znechucení z nátlaku a manipulace ze strany druhých. Sexuální obavy.

Člověk má pocit, že je jako lovná zvěř. Vše musí sám zvládnout, nikdo mu nepomůže. Přichází pocity zoufalství. Do věcí se musí nutit a druzí jsou na prvním místě. Strach, že není dost dobrý, že prostě v očích druhých není dokonalý.

Neplodnost

Strach a odpor vůči životu nebo člověk, který nemá potřebu prožít rodičovství.

Může jít o nevědomé bránění otěhotnět. Příčinou může být stres, strach, vztek, úzkost, obavy z budoucnosti nebo nezpracované křivdy a traumata.

Miminko přichází, kdy přijít má. Ne kdy si zamanou rodiče, jeho příchod má svůj smysl ve správný čas..

NESPAVOST

Strach. Nedůvěra v proces života. Pocit viny.

Za strachem většinou stojí nesprávné vidění sebe sama, snaha vše a všechno
kontrolovat, perfekcionismus, neschopnost pustit z hlavy myšlenky o tom, co jsme neudělali či udělali,
co musíme udělat, proč jsou věci takové, jaké jsou a ne takové, jaké chceme, aby byly. Snažíme se
usnout s hlavou plnou problémů a divíme se, že spánek nepřichází.
Nespavost je tedy spojená se strachem, nedůvěrou v běh života a s provinilostí. Bojíme se vzdát se
kontroly, kterou nad sebou máme, a odevzdat ji našemu podvědomí.
Nespavost, která je dlouhodobá a nelze se jí ničím zbavit, značí z duchovního hlediska daleko
hlubší problém, než se zdá.
Ukazuje na člověka, který si prožil ve své minulosti nějaké pro něj zásadní trauma, šok, který hodně v
sobě potlačil.
Trauma, které nemá stále zpracované, zapomenuté, odpuštěné a bolestivé trauma v něm stále
ještě „žije“... To co žije, nemůže spát...
Potlačili jsme ho rozumem, logikou, ale duše a podvědomí stále o něm ví, a bojí se, že když usne, že
se trauma zase odněkud vynoří.
Doslova se „bojíme usnout, kdyby se něco zase stalo a opakoval se podobný traumatický zážitek“.
Hlava a podvědomí stále „jede a žije“ v programu: „Nesmíme usnout, co kdyby se zase něco stalo!
To si už nesmíme dovolit nebýt na to nepřipraveni – musíme bdít a být stále ve střehu, aby se to
neopakovalo, máme strach to zase prožít...“.
Je tam NEUSTÁLÝ podvědomý pocit nebezpečí, strachu, obrany a stále jsme připraveni k akci
„kdyby něco zase přišlo“.
Bojíme se, abysme něco doslova „nezaspali“.
Proto si mozek podvědomě nastavíte, že musí být stále v pozoru a na vědomé úrovni nemůžete
„zabrat“ a usnout.
Jsme někde v sobě vyděšení a bojíme se.
Tento vnitřní neklid a strach nelze rozumem „okecat“.
Je ho potřeba vylovit a odstranit z hloubky podvědomí, kde je ukryt.

OČI

Reprezentují schopnost jasně vidět-minulost, přítomnost a budoucnost.

Oči symbolizují náš pohled na svět a na náš život. Jsou zrcadlem naší duše.
Vjemy spojené s očima zpracováváme a třídíme do kolonek podle toho, zda se nám líbí, nebo nelíbí.
Jen my můžeme naše vjemy vnímat jako pomocníky, kteří nám ukážou cestu.
Poruchy spojené s očima jsou následkem rozporu mezi tím, co okolo sebe vidíme, a tím, co
bychom si přáli vidět a prožívat.
Poruchy spojené s očima jsou tedy spojeny s neochotou poznání, odmítáme pozorovat vlastní život,
strach podívat se dopředu, rozhlédnout se, strach z budoucnosti.
Oči nám pomáhají chápat svět kolem nás včetně jeho dokonalosti a nedokonalosti.
Pokud vnímáme kolem sebe pouze samé tmavé obzory, nemoci a neštěstí, tak se to za nějaký čas
začne projevovat i na našem fyzickém těle a to v podobě třeba oční vady.
Oči přestanou chtít vidět to negativní a pochmurné, co nás trápí.

OPAR

Strach a napětí. Přecitlivělost. Čekání, kdy to praskne.

Opar je potlačení zlostných slov a strach z vyjádření. Nevhodná až zlostná slova, která nebyla vyslovena, touha něco špatného vyslovit, ale ze strachu nebo jiného důvodu tomu tak není. Pokud se objeví na ústech, je to problém se slovy. Opar na obličeji značí vlastní odsuzování.

PARADENTÓZA

Neschopnost stát si za svým. Vlažný postoj k životu.

Psychosomatika říká, že se jedná o konflikt ztráty sebeúcty, uraženého sebevědomí, nemožnost se prokousat něčím ve svém životě. Zuby nejsou jen o kousání potravy, ale mohou se stát i zbraní k obraně sebe sama i svých blízkých.
Zuby jsou také o životní síle – proto se při koupi koně kupující dívali koňům na zuby.
Paradentóza nám tedy říká, že jsme rezignovali a raději se schováváme za různé obranné (bezzubé)
mechanismy, do různých sociálních her, úskoků a podobně.
Paradontóza je tudíž o chronickém neřešení problémů, defenzivě, ústupu, mrtvolně statickém stavu,
ochromené sebedůvěře a odvaze, o uzavírání kompromisů místo jasných řešení, o rezignaci, navenek
klidné situaci, ale uvnitř stavu vyčerpání a chladu.
Poslední stádium vypadávání zubů potom znamená ztrátu životní energie, nepoužívaní zbraní
vlastního sebevědomí, bez-mocnost.
PARADENTÓZOU TRPÍ LIDÉ, kteří raději mlčí, aby svými slovy někomu druhému neublížili.

PRŮJEM

Strach. Odmítání. Útěk před někým nebo před něčím.

Průjem v rovině duševní znamená náš strach a to, že něco odmítáme. Stále se snažíme před něčím utéci a schovat se. Tělo se tak zbavuje nepotřebného. Připadáme si zneužívaní a přetížení. Může cítit opuštěnost a strach. Největší strach pramení z toho, že věci nezvládne, a nakonec vše vzdá.                                                  

PRŮJEM svědčí o chaotickém jednání i chaotickém myšlení. A zase je tu v pozadí STRACH, tíseň, která stahuje hrdlo a rozšiřuje střevo. Bojíme se, že budeme zraněni, že nám někdo ublíží, že něco nezvládneme. Jenže toho strachu už bylo dost a on chce teď ven. Pro tělo je to už velká zátěž – nejdříve nepustit, takže teď to komplikuje tím, že když se chci pohnout (a zároveň nechci) protože musím (nákup), tak na to reaguje průjmem. Je to jako když student dostane průjem před zkouškou.
Člověk potřebuje uvolnění.

Štítná žláza

Ponížení. Pocit, že se nikdy nedostanu k tomu, co chci dělat. Mimořádné zklamání, že nejsem schopen dělat to, co chci. Uspokojování druhých, ne sebe.

Poruchy štítné žlázy se objevují především u žen. Problémy způsobuje potlačení vlastních potřeb. Žena se stará        o děti a o manžela a na její koníčky jí už nezbývá čas ani energie. Trpí pocity stísněnosti, úzkostí a strachem o rodinu. Objevuje se staženost na krku, je plná napolykaných emocí, které neumí vyventilovat.

 

TLUSTÉ STŘEVO

Vzpomínky na minulost. Neschopnost zbavit se nedořešené minulosti. Střevo je cesta životem.

Tlusté tělo zpracovává a zahušťuje odpad, což jsou vzpomínky a minulost. Neschopnost opustit staré křivdy, z dětství, z nevydařeného manželství, ze školy nebo zaměstnání.

Všechny tyto křivdy nosíme ve svém podvědomí a nepatrné připomenutí v nás vyvolává strach a touhu po odplatě. Bolest za bolest.

Snadno se zbavuji toho, co už nepotřebuji. Minulost je pryč a já jsem svobodný.

ÚZKOSTNÉ STAVY

Nedůvěra v plynutí a proces života.

Úzkosti vznikají z dlouhodobě nahromaděného strachu a pocitu nebezpečí. Tyto stavy a pocity
vytváří mozek na základě nejrůznějších prožitých podnětů, událostí a situací.
Negativní emoce jsou tedy způsobeny myšlením člověka, které bývá zahlceno nejrůznějšími
negacemi.

Negace mohou být v myšlenkách uloženy už od dětství, ale vycházet mohou také ze špatných
zkušeností. Vaši mysl může sužovat pocit, že svět není příliš bezpečné místo k žití, jak je nám
neustále předkládáno médii a zprávami o nejrůznějších problémech a konfliktech.
Trápit vás může i pocit, že je potřeba si dávat pozor na druhé, ale i na skutečnosti, které nemůžete
ovlivnit.
Mnohé negace v mysli jsou způsobeny rovněž pocitem nelásky v rodině, mohou vznikat z ponižování
rodiči, partnerem i lidmi ve vašem okolí, nebo mohou vyplývat z prožívané šikany.
Úzkosti nezřídka pramení také z nedostatečné sebedůvěry a sebelásky, kdy člověka trápí pocit, že
není dostatečně dobrý, stydí se za svůj vzhled, své tělo a podobně.
Jakmile má mozek ve svém emočním nastavení k dispozici hodně těchto negativních myšlenek,
představ a prožitých zkušeností, ať už mají jakýkoliv původ, vytváří na jejich základě pocity strachu a
úzkosti.
A ačkoli se vám může zdát, že stavy úzkosti přichází nečekaně a bezdůvodně, ve skutečnosti mají
jasnou příčinu, která je uložená ve vašem mozku, ve vzpomínkách, v pocitech strachu, ohrožení,
nejistoty, méněcennosti,...

Vlasy vypadávání

Strach. Napětí. Snaha vše ovládat. Nedůvěra v běh života.

Vlasy jsou symbolem vitality a svobody. Nadměrné vypadávání může odrážet nadměrný výdej energie. Kvalita souvisí nejen s kvalitou stravy, ale celkově s kvalitou našeho života. Jste spokojení? Máte radost ze života? Děláte si radost? Zastavte se, vnímejte krásu kolem sebe, dovolte si být pasivní, přijímající.

Zácpa

Odmítání zbavit se starých myšlenek. Uvíznutí v minulosti. Někdy i lakomost.

Zácpa je spojována s přílišným lpěním a je jedno jestli se jedná o majetek, děti či jiné vazby – je to STRACH ZE ZMĚN. Bojíme se opuštění, změny, ztráty, ale i lásky a řešení problémů z toho vyplývajících. Neposouváme se – stojíme a bojujeme s vlastním podvědomím, které říká: pohni se a pusť ty zbytečnosti.

Závrať

Přelétavé, roztěkané myšlení. Odmítání podívat se na něco nebo na někoho.

Emocionální blok – člověk trpící závratí prožívá nějakou situaci, v níž má pocit, že ztrácí půdu pod nohama, že přišel o rovnováhu. Rozhodujícím spouštěčem je jednoznačně úroveň mentální, to je lpění na určitým myšlenkových vzorcích, které ani nemusí být naše, ale my jim nevědomě dáváme pozornost. Na energetické úrovni tak v sobě stále vytváříme jakýsi vír nezpracované energie. Psychosomatika říká, že ne-mocní trpící neobjasnitelnými závratěmi na sebe kladou mimořádně vysoké požadavky (chtějí být totiž solitéry), jsou ctižádostiví, berou svět až příliš vážně a brzy se dostávají do izolovaných sociálních pozic.

Zuby kazivost

Dlouhotrvající nerozhodnost. Neschopnost analyzovat myšlenky a činit příslušná rozhodnutí.

Zuby značí potlačenou agresivitu. Vztek a chlad k druhému. 

Pocity nemají mě rádi, nepatřím sem, většinou jsou následkem přísné východy, která v dítěti vybuzuje pocity vzteku. Problémy začínají již v ranném dětství před prořezáváním zubů. Významnou roli zde hraje strach z otce.

ŽALUDEK

Neschopnost přijmou a strávit nějakou osobu nebo událost.

Člověk prožívá především nesnášenlivost a strach vůči tomu , co mu není po chuti.Odolává novým myšlenkám,především těm,které nepocházejí od něj.
Má potíže podřídit se něčemu nebo někomu,co mu zkřížilo plány,zvyklosti nebo způsob života.Je k sobě velmi kritický,což mu brání v tom,aby nechával věci volně plynout a nechal hovořit své srdce,jež si přeje jediné – vše nepodmíněně přijímat s láskou.Je také možné,že jde o někoho,kdo si vyčítá,že mu chybí smělost.

Duševní blok – potíže s žaludkem tě vedou k tomu,aby jsi přestal vše kontrolovat tím,že budeš vzdorovat myšlenkám druhých.Začni si uvědomovat svou tvořivou sílu a přestaneš se zaměřovat na změnu v okolí.
Důvěřuj více druhým,stejně jako musíš důvěřovat svému žaludku,aby byl schopen strávit potravu.
Nepotřebuješ říkat svému tělu , jak se má chovat a jak má trávit potravu a stejné je to tak i s tvým okolím.Každý pohlíží na život jinak.
To,že je žaludek umístěn v oblasti srdce,není žádná náhoda.Všichni bychom měli vše přijímat s láskou,tedy akceptovat,že každý je odlišný.Myšlenky,
jako – to je nespravedlivé,nesprávné…….. a jim podobné názory,které v sobě živíš,ti vůbec nedělají dobře,blokují tvůj vývoj stejně,jako tvůj žaludek blokuje trávení potravy.
Naučíš-li se být tolerantnější vůči druhým,budeš tolerantnější i k potravinám, jimiž se živíš.
Polykáš příliž mnoho vlivů z okolí,neventiluješ a vše se ti usazuje v žaludku a ve střevech,má na tebe vliv energie okolních lidí.
Nestýkej se s lidmi,kteří ti nejsou moc příjemní a cítíš v jejich přítomnosti tlak v žaludku anebo s nimi pobývej co nejméně.
Jsi ještě slabá a veškerá energie má na tebe velký vliv.Udělá ti dobře procházka v lese v doprovodu zvířat,vynechej doprovod osob.
Také se tvůj problém může týkat toho,že neventiluješ na ostatní své emoce a pocity a hromadíš je v sobě.Musíš se naučit říkat ostatním , co cítíš.Jez polévku,polévka je grunt,polévka tě posílí.Vynechej občas mastná a tučná jídla,udělej si půst,aby se mohlo tvému žaludku a střevum odlehčit.
Žaludku se říká druhá hlava,skrze žaludek přijímáme informace z vnějšího světa a okolí.

Jsem klidný a odevzdaný k tomu,co ke mne přichází, nebojím se přicházet do styku s negativní energií.