Křen pravý (Armoracia rusticana) je kořenová zelenina známá svou štiplavou chutí i vůní.
V bylinné medicíně se křen používá jako lék na dýchací a trávicí potíže, podporu detoxikace a posílení imunity.
Křen provází lidstvo už tisíce let nejen jako výrazné koření, ale především jako silný přírodní lék. Už ve starověkém Egyptě, zhruba kolem roku 1500 př. n. l., byl známý a ceněný. Archeologické nálezy dokazují, že Egypťané křen používali ke zlepšení trávení, posílení imunity a pravděpodobně i jako afrodiziakum.
Ve starém Řecku a Římě ho doporučovali slavní léčitelé jako Dioskoridés nebo Plinius starší. Nazývali ho Amoraciaa využívali jeho sílu při bolestech zad, dýchacích potížích a pomalém trávení. Římané věřili, že křen dokáže „probouzet krev“ a obnovovat životní energii.
Ve středověku byl křen běžnou součástí klášterních zahrad i lékáren. Známá léčitelka a abatyše Hildegarda z Bingenu doporučovala směs nastrouhaného křenu a galangalu s medem jako prostředek na posílení srdce, zlepšení prokrvení a povzbuzení vitality.
V období renesance popsal německý botanik Leonhart Fuchs křen ve svém herbáři z roku 1542 a vyzdvihl jeho účinky na trávení i dýchací cesty. O několik desetiletí později se objevil i v anglickém herbáři Johna Gerarda (1597), kde se doporučoval proti kašli a k posílení trávení.
Ve slovanských a židovských tradicích měl křen význam nejen léčebný, ale i symbolický. Byl vnímán jako rostlina očisty a ochrany zdraví. Dodnes má své pevné místo při velikonočních oslavách, například v Polsku se tradičně připravuje ćwikła, pomazánka z křenu a červené řepy, která symbolizuje sílu a vitalitu.
Glukosinoláty (zejména sinigrin): Při narušení buněk (např. strouháním) se štěpí enzymem myrozinázou na isothiokyanáty, které působí jako přírodní antibiotika.
Isothiokyanáty: Právě tyto látky dávají křenu jeho typickou štiplavost. Mají silné antibiotické účinky, podporují prokrvení sliznic, uvolňují hleny a zvyšují odolnost organismu.
Vitamin C: Posiluje imunitní systém, chrání buňky a působí antioxidačně.
Silice (éterické oleje): Podporují trávení, stimulují tvorbu žaludečních šťáv a zároveň mají mírně močopudný účinek.
Křen patří mezi nejsilnější přírodní prostředky proti bakteriím, virům a plísním.
Křen zlepšuje prokrvení, podporuje činnost srdce a pomáhá snižovat tlak.
Křen výrazně stimuluje tvorbu žaludečních šťáv a žluči, podporuje metabolismus a pomáhá tělu zbavovat se toxinů.
Starý moravský recept:
Lžíce čerstvě nastrouhaného křenu zalitá teplou vodou se užívala před jídlem pro povzbuzení trávení.
Křen pomáhá při nachlazení, zahlenění a kašli. Už naše prababičky připravovaly křenový sirup, který se používal při dýchacích potížích.
Suroviny:
půl šálku nastrouhaného křenu
půl šálku hladké mouky
trochu vody
2 polévkové lžíce octa
Postup:
Nastrouhaný křen smíchejte s moukou.
Přilijte ocet a trochu vody tak, aby vznikla hustá kaše.
Kaši navrstvěte na čisté plátno.
Zabalte do plátna a vytvořte obklad správné velikosti.
Přiložte na 10-20 minut na bolavé místo.
„Pálí-li více, sejmi a potři máslem nebo sádlem,“ radily staré herbáře.
Děti do 6 let: Může podráždit sliznice a vyvolat nepříjemné reakce.
Záněty žaludku, vředová choroba, reflux: Křen silně stimuluje žaludeční šťávy a může zhoršit potíže s překyselením, pálením žáhy nebo žaludečními vředy.
Onemocnění ledvin a močového měchýře: Kvůli svým močopudným a silně dráždivým účinkům může zatížit oslabené ledviny nebo zhoršit zánět močových cest.
Alergie a přecitlivělost: Někteří lidé mohou mít na křen alergickou reakci.