Cejlonská skořice – léčivé zlato

Cejlonská skořice (Cinnamomum verum), známá také jako „pravá skořice“, je nejen lahodné koření, ale také silný přírodní lék. Na rozdíl od běžné čínské skořice cassia (levnějšího druhu skořice, který obsahuje více rizikového kumarinu) je cejlonská skořice jemnější, bezpečnější pro dlouhodobé užívání a bohatá na antioxidanty.

Po staletí se využívá v tradiční medicíně k podpoře trávení, regulaci krevního cukru, posílení imunity, zlepšení krevního oběhu i zmírnění zánětů.

Cejlonská skořice v historii

Věděli jste, že cejlonská skořice byla ve starověku cennější než zlato?
Ve starověkém Egyptě byla považována za skutečný poklad a patřila k nejvzácnějším komoditám své doby. Používala se nejen jako voňavé koření, ale také při balzamování faraonů díky svým antibakteriálním a konzervačním účinkům. Byla součástí náboženských obřadů, kdy se obětovala bohům, a zároveň sloužila jako luxusní dar pro krále a mocné obchodníky.
Egypťané věřili, že skořice má mystickou sílu chránit před nemocemi i zlými silami.

Do Evropy se skořice dostala díky arabským obchodníkům, kteří její skutečný původ po staletí tajili.
V antickém Řecku byla využívána především v léčitelství. Už samotný Hippokratés doporučoval skořici na kašel, trávení a celkové posílení organismu.
V antickém Římě se stala symbolem luxusu a vysokého společenského postavení. Objevovala se při bohatých hostinách i náboženských rituálech. Císař Nero dokonce nechal spálit obrovské zásoby skořice na pohřební hranici své ženy Poppey, aby tím vyjádřil hluboký smutek a úctu.

Arabští obchodníci si své tajemství střežili opravdu pečlivě. Tvrdili například, že skořice pochází z hnízd obřích ptáků nebo z nedobytných lesů, aby si udrželi monopol na obchod. Díky tomu byla skořice po dlouhá staletí nedostupná a patřila jen těm nejbohatším.

Pravá cejlonská skořice pochází ze Srí Lanky (dříve Cejlon), odkud se vyvážela už v prvním století n. l. do Indie, Persie, Egypta a Říma. V období novověku se však skořice stala tak cennou komoditou, že vyvolala koloniální boje.
V 16. století ovládli obchod se skořicí Portugalci, ale v 17. století je vytlačili Nizozemci, kteří na ostrově založili rozsáhlé plantáže a zavedli přísnou kontrolu pěstování i obchodu. Nakonec v 18. století převzala moc nad Cejlonem Británie a získala tak výhradní monopol na světový obchod se skořicí. V té době byla skořice symbolem bohatství, moci a prestiže – za pár gramů se platilo zlatem a často se předávala jako diplomatický dar mezi panovníky.

Do českých zemí se skořice dostala v průběhu středověku přes italské a německé obchodníky. Nejstarší zmínky pocházejí už ze 14. století, kdy byla považována za luxusní zboží vyhrazené pro šlechtu. Používala se při královských hostinách, zejména k dochucování sladkých pokrmů a vína, zatímco pro běžný lid byla dlouho nedostupná. V lidovém léčitelství se začala používat o něco později, hlavně při nachlazení, kašli, bolestivém trávení a posílení srdce.

První zmínka o skořici v léčivém receptáři na našem území pochází z roku 1517. Objevuje se v tzv. Knize lékařské od Mistra Křišťana z Prachatic, kde byla doporučována při nachlazení a zahlenění, na zahřátí organismu a podporu trávení a také k posílení srdce a krevního oběhu.
Od 16. století už byla skořice běžnou součástí klášterních herbářů a lékařských sbírek a postupně se stávala dostupnější i širší veřejnosti.

Hlavní účinné látky v cejlonské skořici

Cinnamaldehyd: Hlavní aktivní látka s protizánětlivými, antioxidačními a antimikrobiálními vlastnostmi. Reguluje hladinu krevního cukru.
Eugenol: Má antiseptické účinky, zmírňuje bolesti.
Polyfenoly: Silné antioxidanty, chránící buňky před oxidačním stresem.
Kyselina skořicová a cinnamát: Antioxidanty, podporují metabolismus tuků.
Prokyanidiny a katechiny: Antioxidanty pro srdce a cévy.
β-karyofylen: Působí proti bolesti a zánětům.

Zdravotní benefity cejlonské skořice

Podpora trávení

Cejlonská skořice pomáhá při nadýmání, zácpě a nevolnosti. Podporuje tvorbu trávicích enzymů a zklidňuje podrážděný žaludek.

Regulace krevního cukru

Cejlonská skořice obsahuje polyfenoly, které podporují citlivost buněk na inzulin a pomáhají stabilizovat hladinu krve v krvi.

Protizánětlivé a analgetické účinky

Skořice byla od středověku ceněna pro svou schopnost tlumit záněty a bolesti. Používala se při bolestech svalů a revmatických potížích.

Skořicový med na klouby

Suroviny:
2 lžíce medu
½ lžičky cejlonské skořice
Postup:
Obě suroviny pečlivě smíchejte.
Dávkování:
1 lžička ráno a večer.

Podpora imunitního systému

Cejlonská skořice obsahuje silné antibakteriální, antivirové a protizánětlivé látky, které pomáhají tělu bojovat proti infekcím.

Podpora srdečního zdraví

Skořice podporuje zdraví srdce tím, že rozšiřuje cévy, zlepšuje krevní oběh a pomáhá snižovat hladinu cholesterolu.

Skořicový posilující nápoj

Suroviny:
250 ml horkého rostlinného mléka
½ lžičky skořice
1 lžička medu
Postup:
V horkém mléce rozmíchejte skořici a po zchladnutí doslaďte medem.
Dávkování:
Nápoj se pije večer.

Podpora při stresu a únavě

Skořice zvyšuje odolnost proti stresu a podporuje klidný spánek.

Dávkování

• Doporučená denní dávka: 1/2 až 1 čajová lžička (2–4 g) prášku denně.
• Při vyšších dávkách (>6 g denně) může dojít k podráždění žaludku či přetížení jater.

Přidávejte skořici až do hotového jídla, aby se zachovaly její účinné látky.

Kdy se skořicí opatrně

Těhotenství: Vysoké dávky mohou stimulovat dělohu.
Lidé s poruchami srážlivosti krve: Skořice může ovlivnit srážlivost.
Alergie: Možné alergické reakce na eugenol.